sīlavant

adjective virtuous, observing the moral precepts DN.iii.77, DN.iii.259 sq., DN.iii.285; AN.i.150; AN.ii.58, AN.ii.76 AN.iii.206 sq., AN.iii.262 sq.; AN.iv.290 sq., AN.iv.314 sq.; AN.v.10 sq., AN.v.71 sq. Vism.58; DN-a.i.286; Tikp.279
■ nom. sg. sīlavā DN.i.114; SN.i.166; Iti.63; Pp.26, Pp.53; Ja.i.187;
■ acc vantaṃ Vin.iii.133; Snp.624;
■ instr vatā SN.iii.167;
■ gen vato SN.iv.303;
■ nom. pl vanto Pp.13; Dhs.1328; Ne.191
■ acc. pl vante Ja.i.187;
■ instr vantehi DN.ii.80;
■ gen. pl. vantānaṃ MN.i.334;
■ gen. pl vataṃ Dhp.56; Ja.i.144;
■ f -vatī DN.ii.12; Thig.449.
■ compar. vantatara Ja.ii.3.

sīla + vant