vihiṃsā

(& adj.; -a) hurting, injuring, cruelty, injury DN.iii.215; DN.iii.226 (˚vitakka); SN.i.202; SN.ii.151 (˚dhātu); AN.iii.448; Snp.292 Mnd.207 (˚saññā), Mnd.386, Mnd.501 (˚vitakka); Vb.86, Vb.363 (˚vitakka); Dhs.1348; Pp.25; Ne.97; Mil.337, Mil.367 Mil.390; Dhs-a.403; Vb-a.74 (˚dhātu), Vb-a.118 (˚vitakka) Sdhp.510. Neg. avihiṃsā see sep
■ See also vihesā.

abstr. fr. vi + hiṃs, to injure